Absolventi

Sylva

Sylva po prvním semestru Univerzity Duše se stala úžasně láskyplnou osobou. Když jsem ji poprvé viděla, tak to byl tajfun. Tato úchvatně úspěšná žena to ale díky své disciplíně a otevřenému srdci dokázala dotáhnout az k vnitřnímu klidu, pokoji v mysli, jasnému záměru a láskyplnému jednání s druhými. Skrze svůj osobní příklad pomáhá obrovskému množství lidí. A její cesta nekončí, právě vstoupila do druhého semestru. Je mi ctí provázet takto pilné studenty jako je ona!


Více o Sylvě
veronika

Lucinka

Když za mnou poprvé Lucinka přišla, ukazovala mi své auto s tím, že je v něm zaseklá nějaká negativní energie a že z toho důvodu jí v tom autě není dobře od žaludku a buší jí srdce. Nakoukla jsem do auta a řeknu Vám normální krásné nové auto. “Paní, ale to nebude tím autem, Vy máte prostě jen strach.” Řekla jsem nazpátek. Ještě ten den nastoupila Lucinka do Univerzity Duše. Trvalo nějaký čas a mnoho zkoušek, než se naučila svůj strach proměnit. A musím říct, že jej proměnila v lásku a to tak úžasnou, že z ní mám opravdu velikou radost. Od toho prvního dne je po mém boku při takřka všech akcích, které pořádám a také mi pomáhá při organizaci větších akcí. Stala se jednou ze sluníček Univerzity Duše. Luci, děkuji, že jsi!


Rozhovor s

Zinuška

Když jsem viděla Zinušku poprvé byla v invalidním důchodu. Přišla za mnou pro vyléčení své mnoha leté vážné nemoci. Dívala jsem se na ni a věděla jsem, že to takto nefunguje, že je to musí dokázat i ona. "Já nejsem doktor, paní, toto nemohu garantovat." Kroutila jsem se. Nemoc, kterou měla jí znemožňovala pohyb a život obecně. Dokonce ani nemohla počítat na mále kuličky. Ale když se chce všechno jde a tak si vytvořila vlastní systém počítání, který velmi brzy nebyl potřeba :) Zinuška urazila velikou cestu a co je nejlepší je, že jde stále dál. A opravdu jde a nebolí to. Miluji tyto živoucí důkazy toho, jak mantry, božské požehnání a obrovská síla vůle změnit stávající situaci dokáží zázraky. A pak prý, že je to nevyléčitelné! Výborně, Zinuško.


Rozhovor s Zinuškou
veronika

Verunka

Verunka na sobě velmi mákla. Když jsem jí viděla poprvé, povídala mi, co všechno za práci na sobě má již za sebou, kolik svých darů rozvinula a že se jimi i živí, což je nádherné, ale na druhou stranu jsem moc dobře viděla některé bloky, které si nechtěla přiznat. Nebyla jsem to já, ale mantry, které je vytáhly napovrch a nenechaly ji, aby je neřešila. Vše kolem ní se otevírá stále více do jemnosti a lásky a já vím, že ona sama jede na vlně. Verunka již nyní se nevzteká nad tím, jak je život těžký, jak jsou lidé zlí, jak všechno jde tak nějak proti ní. Naopak změnila zcela svůj přístup a raduje se ze života a všech darů, které dostala a že vůbec nebyly malé. Veru, nezapomeň, nikdy nenadávej, vždy děkuj a vesmír Ti snese modré z nebe :)


Rozhovor s Verunkou

Monika

Když jsem potkala Moničku poprvé, byla až po uši zabředlá ve svém obřím životním dramatu. Postupem času se dokázala na svůj “cirkus” podívat jako divák, přestat to tolik řešit, pustit to a celá situace začala nabírat snesitelnější podobu. Nyní se již tomu ráda zasměje. Monička se stala jednou z těch studentek, které lidé zastavují a ptají se, proč se jen tak usmívá, jak je možné, že z ní vychází viditelné světlo a klid.


Rozhovor s Moničkou