Zinuška

Kdy jsi nastoupila do Univerzity Duše? Jak je to dlouho?
Do Univerzity Duše jsem nastoupila 26.5.2016. Původně jsem za Barunkou šla na Verunčino doporučení pro pomoc a uzdravení, ale Barunka mi doporučila něco lepšího - studium Univerzity.
Co nástupu do Univerzity předcházelo? V čem jsi se v životě nacházela?
Tehdy mi bylo hodně zle. Dlouholeté chronické bolesti kloubů a další doprovodné potíže se vystupňovaly k neúnosnosti díky situaci v rodině. Měsíc předtím náhle zemřel můj bývalý manžel, děti (byť dospělé) se s tím vyrovnávaly dost těžce a všechno bylo tak komplikované a těžké, že jsem to už nemohla unést. Přesto, že jsem už pár let hledala svou životní cestu, způsob, jak žít v klidu a harmonii s okolím i se sebou, prošla jsem mnohými kurzy a terapiemi, v tu chvíli mi to nepomohlo a já jsem neměla daleko k rezignaci a ztrátě víry.
Jak na své tehdejší drama či životní situaci nyní nahlížíš?
Z dnešního pohledu to vnímám jako poslední varování vyšší moci. Myslela jsem si, že moje hledání a všechno, co jsem se naučila v kurzech
a při terapiích mi přinese zdraví a štěstí, jenže to nebyla ta správná cesta. Nikde jsem se nedověděla to, co vím dnes. Musela jsem si sáhnout na dost bolestivé dno, ale na druhé straně - měla jsem se od čeho odrazit, takže u mně dobrý:-).
Kdo je pro Tebe Bůh?
Bůh je pro mě nejvíc ze všeho nevyčerpatelným zdrojem lásky, síly, inspirace a vědomí, že nejsem sama. Zase se mi to tlačí do očí:-).
Zažila jsi nějaký zázrak na své cestě?
Nevím, jestli to byly zázraky v obecném smyslu slova, ale pro mě ano. Setkání v meditacích - s Božskou matkou, s Ježíšem, se Svámím. V průběhu mantry éteru vnímání přítomnosti andělů. A největším zázrakem je uzdravení těla. Znamená pro mě jednoznačné potvrzení správnosti cesty s Univerzitou Duše.
Co bys mohla říci o celém kurzu a Barčiném vedení? Jaká je?
Dá se to popsat mnoha krásnými slovy, ale nejlepší je to zažít. Musím psát v superlativech. Barunka jako průvodkyně studiem je pro mě nenahraditelná. Naučila mě vnímat svět jako krásné a láskyplné místo. Že některé zákonitosti prostě neokecám (např.karmu). Že všechno se dá řešit a je jen na mě, jak si život zařídím. Že se nemusím bát.  Že stačí doopravdy chtít, s láskou v srdci požádat a přání bude splněno. Barunka láskyplně vede lidi k pochopení...
Jak na Tebe zapůsobil první semestr? Pro koho si myslíš, že je toto určené?
První semestr byl náročný, ale netrvalo dlouho, abych zjistila, že to stojí za to. Ano, chce to pozornost a čas, ale odměnou je život změněný takřka od základů. Změněný k lepšímu, samozřejmě:-).  Univerzita Duše je pro ty, kteří hledají svou životní cestu. Pro ty, kteří jsou téměř na konci sil a nevzdali to. Pro ty, kteří mají všechno a přece jim cosi nehmatatelného chybí. Prostě pro všechny....nádherná představa:-).
Využíváš to, co jsi se v prvním semestru naučila, v běžném životě?
No samozřejmě. Nejčastěji používám techniku vybíjení negativity, často mantry na léčení, často prosím anděly, Svámího nebo Božskou matku o pomoc nebo ochranu. A funguje to:-).
Jak jsi prožívala opakování manter? Který element jsi milovala a který byl pro Tebe náročný a proč?
Začátek - země - byl náročný jako každý začátek. Jinak jsem neměla dramatické tělesné příznaky nabíjených manter. Éter s anděly byl tajemně krásný, až se chvílemi točila hlava. Voda vyplavovala bolesti, až to bylo nepříjemné, ale vědomí nadcházející úlevy to pomohlo zvládnout. Při půlnočním vzduchu byla často velká únava, jinak ale byl celkem klid.
Pokračuješ v dalším semestru? Proč?
Pokračuji v dalším semestru, protože mi to přišlo samozřejmé. Nedovedu si představit, že bych jen tak opustila toto společenství, tu možnost dál poznávat moudrosti z palmových listů a dál měnit život k lepšímu.
Všímají si ostatní lidé ve Tvém okolí Tvé změny? Změnily se vztahy ve Tvém životě?
Nejvíc si všimli mí spolužáci z Univerzity Duše. Ostatní vztahy, které byly nějak narušeny, se bez dlouhého trápení buď zlepšily nebo zanikly. Nových vztahů mimo Univerzitu zatím moc nevzniklo a já s tím ani nespěchám, protože nejdřív se chci postarat o sebe:-). Podle mínění přátel jsem klidnější, vlídnější - prostě víc v pohodě. Změnil se mi žebříček hodnot.
Co dodat?
Považuji za velké štěstí a projev božské lásky, že jsem Barunku potkala a mohu jen říct: "DĚKUJI".
S láskou  Zina